Vladimír Bukač patří mezi nejžádanější české violisty. Vystudoval AMU Praha a mistrovskou třídu na prestižní Vysoké hudební škole ve Freiburgu (Německo.

V letech 1990 – 93 působil v Japonsku jako sólista a komorní hráč při Orchestra Ensemble Kanazawa, kde také pokračuje jeho úspěšná sólistická činnost. Vystoupil na prestižních pódiích v Osace, Tokiu, Nagoye, Austrálii, Novém Zélandě. V letech 1993 – 2017 byl členem souboru Talichovo kvarteto, s nímž vystoupil v nejvýznamnějších hudebních centrech Evropy, USA, Jižní Ameriky a Japonska, a natočil desítky úspěšných a oceněných CD titulů pro firmu Calliope a BMG Victor ad. 

Po ukončení kvartetní činnosti v roce 2018 se věnuje sólové a komorní hře na violu a je zván na hudební festivaly nejen po Evropě (Helsinky, Sardegna, Prades..), ale i do Japonska, Izraele a USA, na kterých spolupracuje s významnými umělci. Obzvlášť výrazný ohlas měl koncert koncertní řady “International recitals” pro BBC z anglického Bristolu, živě vysílaný do 60 zemí.

Jeho bohatý violový repertoár zahrnuje skladby a koncerty všech stylových období, z nichž mnoho je zachyceno na nosičích CD nebo Českého rozhlasu a BBC. Za výjimečnou nahrávku lze považovat kompletní provedení Suit M. Regera a nahrávku koncertu B. Bartóka, B. Martinů se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, která se v hodnocení dostala mezi TOP 10 CD časopisu Gramophone 2007. Pro Český rozhlas se ujal jako první interpret natočení všech sonát pro violu a klavír Jindřicha Felda a v září 2016 ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, koncert A. Stamice B dur a vůbec první světovou nahrávku koncertu F. Domažlického (1966). 

Od r. 2002 je Vladimír Bukač profesorem Vysoké hudební škole v Drážďanech a od roku 2017 rovněž ve stejné funkci na Conservatoire royal de Bruxelles. Je opakovaně zván do porot velkých mezinárodních soutěží jako L.Tertis, ARD Mnichov, Debrecen aj. 

Hraje na italský nástroj postavený z dílny dvou významných mistrů – Santini Lavazza & G.B. Guadanini, Milan 1725/75.

Dominik Wollenweber se narodil v Mnichově v roce 1967. Studoval hru na hoboj na konzervatoři Richarda Strausse v Mnichově u Simona Denta.

V letech 1991 až 1993 pokračoval jako stipendista na Akademii Berlínských filharmoniků u Hansjörga Schellenbergera. Během této doby také vystupoval jako hlavní hobojista v EU Youth Symphony Orchestra (EUYO) pod vedením Claudia Abbada.

Kromě řady menších cen mu byla v roce 1992 udělena cena bavorského ministerstva kultury. V roce 1996 získal cenu pro hoboj na soutěži ARD v Mnichově.

Od roku 1993 je hlavním hráčem na anglický roh Berlínské filharmonie.

Od roku 1998 byl 10 let poradcem pro dřevěné dechové nástroje pro Mahler Youth Orchestra GMJO.

V roce 2000 byl Dominik Wollenweber jmenován profesorem hoboje na Hudební akademii Hannse Eislera v Berlíně. Řada studentů z jeho hobojové třídy hraje v prestižních orchestrech nebo získala ocenění na mezinárodních soutěžích.

V rámci své orchestrální práce vystupuje v mnoha tělesech jako sólista nebo jako komorní hráč. Je také členem Ensemble Berlin-Praha.

Řadu let vystupuje také jako barokní hobojista.

Za svou nahrávku The Art of English Horn byl oceněn cenou Opus Klassik pro nejlepšího instrumentalistu roku 2022.

Houslový virtuos Ivan Ženatý opakovaně hostuje se slavnými mezinárodními tělesy jako je BBC Symphony Orchestra London, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Berliner Symphoniker, Orchesta Nacional de Madrid, ale i předními českými orchestry jako je Česká filharmonie, FOK či Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Velkou pozornost vzbuzují také sólové a komorní projekty Ivana Ženatého (kompletní Bachovy sólové sonáty či Beethovenovy a Brahmsovy sonáty z posledních sezón). Svým mimořádně bohatým repertoárem zahrnujícím přes padesát houslových koncertů oslovuje široké publikum, aniž by na okamžik opustil svět klasické hudby. Kromě samozřejmé technické perfekce bývá oceňován jeho vkus pro styl a podmanivá krása tónu.

Svou profesionální kariéru zahájil Ivan Ženatý účastí ve finále Čajkovského soutěže v Moskvě, po které následoval debut s Českou filharmonií pod vedením Libora Peška, vítězství v soutěži Pražského jara a laureátský titul Mezinárodní tribuny mladých umělců UNESCO. V roce 1990 debutoval Ivan Ženatý v Londýně, 1991 v Berlínské Filharmonii a Concertgebouw v Amsterdamu, 1994 v Tokyu, 1996 v New Yorku a Buenos Aires. Hrál společně s Yehudi Menuhinem, Yo-Yo Ma, Serge Baudo, Valerijem Gergijevem, Andrejem Boreyko, Nevillem Marrinerem a dalšími.

Hudební výraz Ivana Ženatého ovlivnila nejvíce osobní setkání s Nathanem Milsteinem, Ruggierem Riccim a Andre Gertlerem, výraznou změnu v jeho hudebním myšlení inicioval prof. Bezrodnyj na Čajkovského konzervatoři v Moskvě. Největší význam ale měly pro Ivana Ženatého soukromé lekce u Josefa Suka a následná dlouholetá spolupráce vrcholící vystoupeními na Würzburger Mozart-Festspiele, Pražském jaru a kompletní nahrávkou děl W. A. Mozarta.

Gramofonové nahrávky Ivana Ženatého ostatně vzbuzovaly vždy nadšený ohlas u posluchačů i hudebních kritiků. Po celou dobu umělecké činnosti je patrná koncentrace na souborná díla velkých autorů jako jsou Telemann, Bach, Mendelssohn, Schumann, Schulhoff nebo Dvořák a Grieg natočené pro Dorian Recordings v New Yorku. Mimořádný zájem vzbudil nový dvořákovský komplet (www.audite.de) a nahrávka obou houslových koncertů J. B. Foerstera s BBC SO London a jeho šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem (www.supraphon.cz).

Díky newyorské Harmony Foundation hraje Ivan Ženatý na vzácné housle Giuseppe Guarneriho “del Gesu” z roku 1740.

Kromě mistrovských kurzů v USA, Kanadě a Německu vyučoval Ivan Ženatý na Hudebním Institutu v Clevelandu, Královské hudební akademii v Kodani a od roku 2019 přijal profesuru na Vysoké hudební škole v Drážďanech. Je zároveň profesorem Meadowmount School of Music v New Yorku.

Český houslista Jan Mráček se narodil v roce 1991 v Plzni a housle začal studovat v pěti letech, naposledy pod vedením bývalého koncertního mistra Vídeňských symfoniků Jana Pospíchala. Jako teenager zaznamenal první úspěchy, vyhrál řadu soutěží, účastnil se mistrovských kurzů mistra Václava Hudečka – to byl začátek dlouhé a plodné spolupráce. V roce 2010 se stal nejmladším laureátem soutěže Mezinárodního festivalu Pražské jaro a v roce 2011 byl nejmladším sólistou v historii Symfonického orchestru Českého rozhlasu. V roce 2014 získal první cenu na Mezinárodní houslové soutěži Fritze Kreislera ve vídeňském Konzerthausu…

Jako sólista vystoupil se Symfonickým orchestrem Kuopio a Symfonickým orchestrem Rumunského rozhlasu, oba pod vedením Saschy Goetzela, s Městským orchestrem Lappeenranta (Finsko), Českým národním symfonickým orchestrem, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Janáčkovou filharmonií a téměř všemi českými regionálními orchestry.

Jako koncertní mistr České filharmonie působí již čtvrtou sezónu a za Prokofjevův Houslový koncert č. 1 pod taktovkou Petra Altrichtera právě získal cenu Prague Classics za nejlepší koncertní výkon s tímto orchestrem.

Jan Mráček hraje na housle Enrico Rocca z roku 1905, které dříve vlastnil Oscar Shumsky a které mu velkoryse zapůjčil pan Peter Biddulph.

Jéromê Pernoo je jednou z nejvýraznějších osobností francouzské violoncellové školy, která v současné době patrí mezi nejlepší na světě. Získal řadu ocenění na významných mezinárodních soutěžích: vítěz Čajkovského soutěže v Moskvě, 3. cenu na Rostropovičově soutěži v Paříži v roce 1994 a 1. cenu na soutěži v Pretorii v roce 1996.

Jérôme Pernoo vystupuje s většinou významných francouzských symfonických orchestrů a úzce spolupracuje s Ensemble Matheus a Jeanem-Christophem Spinosim. V roce 2010 byl pozván na Salcburský festival a v roce 2013 do Carnegie Hall v New Yorku. V zahraničí hraje s orchestry jako Deutsches-Symfonie Orchester Berlin, Chamber Orchestra of Europe, Vídeňský symfonický orchestr, orchestr Bayerische Staatsoper v Mnichově, orchestr curyšské opery, Orchestre National de France, Orchestre du Théâtre Royal de la Monnaie, Španělský národní orchestr nebo Stockholmský rozhlasový orchestr pod vedením Marca Minkowského, Stéphana Denèva, Alaina Altinoglu, Jamese Gaffigana, Jérémieho Rohrera…

S klavíristou Jérômem Ducrosem vystupuje na nejprestižnějších hudebních scénách: Berlínská filharmonie, Wigmore Hall v Londýně, Musikverein ve Vídni, Théâtre des Champs-Elysées, Théâtre du Châtelet a Cité de la Musique v Paříži. Je spoluzakladatelem Velikonočního festivalu v Deauville, v roce 2005 pak založil festival Les Vacances de Monsieur Haydn v La Roche Posay, jehož je uměleckým ředitelem. V roce 2005 byl jmenován profesorem violoncella na pařížské Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse.

Vicens Prats studoval hudbu na barcelonské konzervatoři. V roce 1982 získal první cenu za flétnu na Concours des Jeunesses Musicales ve Španělsku a v následujícím roce byl vítězem soutěže Maria Canals v Barceloně. V Paříži studoval u Idy Ribeiry, Michela Debosta a Jeana-Pierra Rampala, než v roce 1984 jednomyslně získal první cenu za flétnu na Conservatoire national supérieur de musique de Paris a také první cenu za komorní hudbu ve třídě Christiana Lardého. V roce 1985 byl oceněn na Mezinárodní flétnové soutěži v Kobe v Japonsku.

V letech 1987–1991 byl sólo flétnistou Orchestre national du Capitole de Toulouse od roku 1991 je Vicens Prats prvním flétnistou v Orchestre de Paris.

Kromě role sólisty v Orchestre de Paris Vicens Prats vede mistrovské kurzy po celém světě a je profesorem na École supérieure de musique de Catalogne v Barceloně a také na École Normale de Musique de Paris.

Miloslava Machová vystudovala klavír na Pražské konzervatoři u prof. Evy Boguniové a po absolutoriu nastoupila na Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze do třídy Doc. Františka Malého.

Po studiích se začala věnovat hlavně komorní hře a klavírním doprovodům, zejména s hráči na dřevěné dechové nástroje. Spolupracovala s mnoha předními českými i evropskými interprety, se kterými vzniklo i několik nahrávek pro Český rozhlas. V roce 2008 se stala oficiálním korepetitorem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro.

V současné době působí na Hudební fakultě AMU jako odborná asistentka pro klavírní spolupráci a na dechovém oddělení Pražské konzervatoře.

Letních interpretačních kurzů Francouzsko-české hudební akademie v Telči se pravidelně účastní od roku 2006.

Iva Návratová, to je klavíristka, při jejíž poetické, citlivé a technicky dokonalé hře posluchači vždy zpozorní. Známá je nejen díky své virtuositě, ale také spolupráci s významnými zahraničními hráči.

Na klavír začala hrát v pěti letech. Po maturitě a poté, co ukončila své pedagogické  působení na konzervatoři v rodné Ostravě, pokračovala ve studiu hry na klavír na pražské Akademii múzických umění ve třídě profesorů Jana Panenky a Ivana Moravce a absolvovala s magisterským titulem. Během studií se účastnila mnoha národních i mezinárodních soutěží a také již odstartovala svou sólovou kariéru – odehrála mnohé recitály se známými orchestry.

Krátce po dokončení studií se stala profesorkou hry na klavír a klavírního doprovodu na Janáčkově akademii v Brně. Jako členka tehdejšího Svazu českých skladatelů a koncertních umělců často premiérovala nové skladby. Během několika let se stala vyhledávanou a oceňovanou spoluhráčkou. Na svém kontě má nespočet koncertních vystoupení, vystoupení v rozhlasových a televizních přenosech s mnoha sólisty, zpěváky, i komorními ansámbly. Coby hráčka komorní hudby se na pódiu setkala s mnoha známými osobnostmi, jako jsou například Radek Baborák, Christian Lindberg, Federico Agostini, David Walter, Charles Neidich či Schönfeld Duo.

Těžištěm kariéry je pro Ivu Návratovou komorní hudba. Zvládá nejen široký repertoár skladeb pro smyčce nebo dechy s klavírním doprovodem, ale také skladby pro komorní obsazení všech stylů – od baroka až po skladby moderní. Kromě její koncertní činnosti v Německu je také pravidelně zvána jako korepetitorka na symposia, mistrovské kurzy a soutěže. Hostuje v USA, Japonsku, Jižní Korei, Kubě, Turecku, Číně a takřka celé Evropě.

Důležitou součástí jejího uměleckého působení je výuka. S tou začala již v Čechách, poté vyučovala na hudebních školách v Kostnici a Singenu. V roce 1989 přijala jmenování profesorkou klavíru na Hudební akademii v Trossingenu, kde si velmi rychle vybudovala výbornou pověst také jako hráčka. V roce 2001, v letním semestru, působila jako hostující profesorka na University of Northern Iowa ve Spojených státech amerických, dále pak mezi roky 2002 a 2016 vyučovala na Hohner-Konservatorium v Trossingenu. Od zimního semestru roku 2015 je členkou profesorského sboru na renomované Vysoké škole hudební a divadelní Felixe Mendelssohna Bartholdyho v Lipsku, kde od roku 2016 také žije.

Karine Sélo se narodila v Saint-Nazaire a na klavír začala hrát v sedmi letech. Hudební studia zahájila na École Nationale de Musique ve svém rodném městě u Laurence Chiffoleaua, poté pokračovala na konzervatořích ve Versailles, Paříži a Boulogne-Billancourt, kde získala několik prvních cen v oboru klavír a komorní hra. Spolupracovala mimo jiné s Hortense Cartier-Bressonovou, Paulem Meyerem a Éricem Le Sage v různých souborech.

Když se v roce 2002 seznámila s Jérômem Pernoo, byl to začátek dlouholetého hudebního partnerství a stala se jeho korepetitorkou na akademiích Royal College of Music v Londýně, Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse v Paříži a od roku 2023 i na jeho veřejné škole. Spolupracovala také s Gary Hoffmanem, Claudiem Bohorquezem, Philippem Mullerem, Michelem Michalakakosem a dalšími na mistrovských kurzech (Kronberg Academy, Académie de Cagliari, Kuhmo Festival, Musicalp…) a doprovází také na mezinárodních soutěžích, jako jsou Čajkovského soutěž v Moskvě, Feuermannova soutěž v Berlíně, Young Concert Artists, Paulo Cello Competition v Helsinkách aj. Působí také jako korepetitorka na CNSMD, Conservatoire Gabriel Fauré v Paříži a na Musica Mundi School v Belgii.

Zabývá se také komorní hudbou – působí v mnoha různých uskupeních, od dua po kvintet, a pravidelně se účastní festivalů, např. Les Vacances de Monsieur Haydn v La Roche-Posay, Les Musicales de Blanchardeau, Mezinárodní letní akademie PragWienBudapest v Rakousku a dalších. Vystupuje také v Moulin d’Andé, Château de Ratilly, Centre de Musique de Chambre de Paris a je pravidelným hostem souboru Ensemble Reza ve Velké Británii. Jejími partnery jsou hudebníci jako Jérôme Pernoo, Claudio Bohorquez, Stéphane Réty… Od roku 2017 pořádá v kulturním a uměleckém centru Moulin d’Andé v Normandii hudební víkendy se třemi dvoudenními koncerty. 

V březnu 2009 premiérovala Kvintet pro klavír a smyčce Jérôma Ducrose, v roce 2011 nahrála pro Éditions Billaudot úpravu Koncertu pro violoncello a orchestr Guillauma Connessona ve verzi pro violoncello a klavír a v roce 2013 produkovala CD En Aparté se skladbami Jérôma Ducrose pro Universal Music.

Robert Umansky se narodil v roce 1985 v Charkově na Ukrajině, kde studoval na Univerzitě umění u Tatiany Werkiny. Další studia absolvoval u Michaela Leuschnera ve Freiburgu (klavír) a u Tatevika Mokassiana (komorní hra), kde získal nejvyšší ocenění. Zúčastnil se také mnoha mistrovských kurzů, mimo jiné Forum Musiktage v Madridu.

Umansky získal ceny na soutěžích v Göttingenu a Ettlingenu a druhou cenu na Mezinárodní soutěži mladých klavíristů „Na památku Vladimira Horowitze“ v Kyjevě v roce 2001. V roce 2013 získal cenu za nejlepší interpretaci soudobého díla na Páté klavírní soutěži Arthura Lepthiena ve Freiburgu.

Často vystupuje jako sólista s orchestrem, hraje klavírní koncerty Mozarta, Chopina, Rachmaninova a Prokofjeva a podílí se na zvukových produkcích, mimo jiné se Saarländischer Rundfunk. Jako vyhledávaný partner v duu pravidelně vystupuje s řadou instrumentalistů a jako klavírista je zván na mezinárodní festivaly, soutěže a mistrovské kurzy.

Od října 2017 působí Robert Umansky jako lektor instrumentálního doprovodu pro smyčcové nástroje na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber v Drážďanech.

Jakub Uhlík je český pianista a hudební pedagog. Pochází z muzikantské rodiny. Začal se hudebně vzdělávat v pěti letech na  ZUŠ Bohuslava Jeremiáše v Českých Budějovicích ve třídě Mgr. Boženy Slancové. Pokračoval tamtéž ve studiu konzervatoře u profesorky Magdy Štajnochrové.

Svá studia prodloužil ve třídě Prof. Ivana Klánského na Pražské HAMU, kde nyní pokračuje jako posluchač doktorandského studia ve třídě MgA. Iva Kahánka PhD. Absolvoval též roční stáž na Musikhogskole Oslo ve třídě Prof. Havarda Gimseho.

Během studijních let se zúčastnil mnoha mistrovských kurzů pod vedením pedagogů jakými jsou například: Avo Kouyoumidjan, Frederic Lagarde,
Jiří Hlinka, Lars Vogt, Walter Groppenberger, Pierre Jasmin, Kurt Seibert, Leif Ove Andsnes, Irina Lein- Edelstein, Edith Kraus atp. 

Je laureátem a nositelem cen soutěží :
Mezinárodní Smetanovská soutěž
Mezinárodní klavírní soutěž Beethovenův Hradec
Mezinárodní Chopinovská soutěž v Mariánských Lázních
Mezinárodní Mahlerovská klavírní soutěž
Mezinárodní soutěž Rudolfa Firkušného
ProBohemia
Soutěž Bohuslava Martinů
Soutěž konzervatoří ČR
Virtuosi per Musica di Pianoforte atd.

Na mezinárodní scéně se představil v Německu, Francii, Rakousku, Chorvatsku, Itálii, Norsku, Slovensku, Turecku, Řecku, Rusku. Pravidelně koncertuje v Číně.
Za svoji dosavadní uměleckou dráhu odehrál přes 600 koncertů. A to i pod taktovkou dirgentů : Jakuba Hrůšy, Marka Ivanoviče, Stanislava Vavřínka, Jaroslava Krčka, Davida Švece, Petra Chromčáka, a dalších.

Participoval na projektu „In Memory of the Czech Terezín Composers“, odtud pramení jeho záliba v moderní klavírní literatuře od počátku dvacátého století až do současnosti.

Vystupoval v rámci festivalů jakými jsou například Janáčkův Máj, Ti nejlepší, Festival Český Krumlov, Sicilia Musica, Klasük müzük Afyonkarahisar, Musiktage Koblenz, Chopinovský festival Mariánské Lázně apod. 

Je vyhledávaným komorním hráčem skrze mnohé žánry i nástrojové obsazení. Taktéž je stipendistou firmy Yamaha a dále nadace Jihočeské naděje. V jeho diskografii jsou dvě DVD se záznamem živých koncertů pod labelem  Bipp Art. A jako člen ansámblu Prague Modern se také podílel na nahrávání s Pascalem Gallois- label Stradivarius. 

V posledních letech se jeho pozornost poutá též k problematice metodiky klavírního vyučovatelství ve všech stupních českého vzdělávacího systému. Lektorsky působí na mezinárodních kurzech v Litomyšli, Telči, Oseku, Českých Budějovicích a dalších.